Asociace českých herních vývojářů (GDACZ), člen Evropské federace herních vývojářů (EGDF), vnímá Evropskou občanskou iniciativu „Stop Destroying Videogames“ — známou pod názvem původní kampaně Stop Killing Games — jako legitimní vyjádření obav hráčské komunity, podpořené více než 1,29 milionu ověřených podpisů. Sdílíme její východisko: hráč jako zákazník si zaslouží ochranu a férové jednání. Považujeme za správné, aby hráči předem jasně věděli, že hra vyžaduje online službu, a aby nebyli uváděni v omyl ohledně povahy svého nákupu.

Zároveň však musíme jako zástupci vývojářů — tedy těch, na které by regulace vzešlá z této iniciativy přímo dopadla — upozornit na vážná rizika, která s sebou navrhované povinnosti nesou.

Co podporujeme

• Transparentnost vůči hráčům. Hra závislá na online službě má být takto jasně označena před nákupem, včetně informace, že provoz služby není časově neomezený. Souhlasíme s iniciativou, že hráč nesmí být překvapen tím, co si vlastně koupil.
  
• Apel na vývojáře a vydavatele, aby tam, kde je to technicky a ekonomicky možné, nabízeli offline režimy a koncipovali hry tak, aby ukončení online podpory neznamenalo jejich úplnou nefunkčnost.
  
• Dobrovolné, trhem motivované postupy — férové informování a péče o komunitu jsou v dlouhodobém zájmu samotných studií
  

K jednotlivým požadavkům iniciativy

1. „Povinnost zanechat hru ve funkčním (hratelném) stavu“ — plošně nevynutitelné. Iniciativa žádá, aby vydavatelé prodávající či licencující hry v EU byli povinni zanechat je v hratelném stavu. Konec podpory hry však v praxi často znamená, že subjekt, po kterém by se povinnost vymáhala, fakticky zaniká nebo nemá prostředky. Hry jsou navíc závislé na hardwaru, operačních systémech a konzolových platformách — trvalou funkčnost nemůže vývojář garantovat ani při nejlepší vůli. Požadavek se nadto vztahuje i na „související funkce a předměty“ (mikrotransakce, herní předměty), čímž se okruh dotčených produktů a technická složitost compliance dramaticky rozšiřuje.

2. „Zákaz dálkového vypnutí, dokud vydavatel neposkytne přiměřené prostředky k fungování hry bez jeho účasti“ — povinnost v okamžiku nulové motivace. Tento požadavek fakticky zavádí povinný end-of-life plán. Ukládá však povinnost přesně v okamžiku, kdy projekt již negeneruje příjmy a vydavatel nemá žádnou ekonomickou motivaci ji plnit — a často už neexistuje ani tým, který by ji plnil. Zákonnou povinnost lze navíc snadno obejít převodem hry na jinou entitu; výsledkem by byla regulace, která zatíží poctivé a nezastaví ty, proti nimž míří. Vytvoření „přiměřených prostředků“ (offline patch, vydání serverové části) je u online her technicky i právně mimořádně náročné: licencovaný middleware, práva třetích stran, bezpečnost, anti-cheat, podmínky platforem.

3. „Iniciativa nežádá vlastnictví, práva ani zdroje po ukončení podpory“ — skromnost je zdánlivá. Oceňujeme, že iniciativa výslovně nepožaduje vydání duševního vlastnictví ani věčný provoz serverů. Avšak „přiměřené prostředky k fungování bez vydavatele“ musejí vzniknout před ukončením podpory — náklad tedy nemizí, jen se přesouvá. U her navržených jako online služba by splnění požadavku znamenalo vyvíjet produkt fakticky dvakrát: jednou jako službu, podruhé jako její offline náhradu. Pro velké vydavatele jde o zvladatelný náklad; pro střední a malá studia může jít o náklad zničující.

4. Nadřazenost nad licenčními podmínkami (EULA) — zásah do smluvní svobody. Iniciativa požaduje, aby přijatá opatření byla nadřazena licenčním ujednáním. Rozumíme motivaci (ochrana spotřebitele před jednostrannými podmínkami), ale plošné prolomení smluvních vztahů v dynamickém technologickém odvětví považujeme za krok s obtížně předvídatelnými důsledky, který vyžaduje mimořádnou opatrnost.

Před čím varujeme

• Nelze nutit vývojáře provozovat ztrátové online služby ani jim ukládat nákladné povinnosti k okamžiku, kdy podpora hry končí.
  
• Nejasně či příliš široce formulovaná povinnost zasáhne mnohem víc než jen online služby. Pokud by se požadavky vztáhly plošně, dopadly by fakticky na téměř každou hru s online prvkem — nikoli jen na čistě serverové tituly. Bez přesného a úzce vymezeného rozsahu hrozí právní nejistota pro celé odvětví; právě nejasnost toho, jaké konkrétní povinnosti by vývojářům vznikly, považujeme za jedno z hlavních rizik iniciativy.
  
• Další regulace znamená pro vývojáře komplikace a náklady. Nalezení řešení vyhovujícího požadavkům iniciativy by u řady projektů vyžadovalo zásadní technické a právní přepracování — bez odpovídajícího ekonomického smyslu.
  
• Asymetrický dopad regulace. Největší vydavatelé se s případnou regulací vyrovnají — mají právní týmy a silné zázemí. Obáváme se dopadu na střední a malá studia, pro která by stejné povinnosti mohly znamenat až neřešitelné problémy a bariéru vstupu do online segmentu. Regulace zamýšlená proti praktikám velkých hráčů by tak paradoxně nejvíce zasáhla ty malé.
  
• Retroaktivita je nepřijatelná. Žádná z povinností nemůže dopadat na již vydané či rozpracované hry navržené podle dnešních pravidel.
  
• Legislativa bude vždy pozadu. Herní průmysl se dynamicky vyvíjí; staticky formulovaná pravidla budou rychle zastaralá a snadno obejitelná. Problém je příliš komplexní na to, aby ho vyřešil plošný zákonný příkaz.
  

Závěr

GDACZ je na straně hráčů — ale cestou, kterou považujeme za funkční, je férové informování hráčů před nákupem a apel na vývojáře, aby hry tam, kde je to možné, nabízely offline režim, nikoli restriktivní příkazy a zákazy. Vyzvali jsme Evropskou komisi, aby zohlednila nejen oprávněné zájmy spotřebitelů, ale i reálné technické a ekonomické možnosti vývojářů — zejména malých a středních studií, která tvoří páteř českého i evropského herního průmyslu. Jako člen Evropské federace herních vývojářů (EGDF) jsme připraveni se na hledání takto vyváženého řešení aktivně podílet — na české i evropské úrovni.